Přijdete do obchodu a saháte na zboží, které jste si včera vybrali na webu prodejce. Co to? Je na něm 190 Kč. Jenže internetová výloha obchodníka hlásala 110.
„Je to ta samá věc, kterou máte na internetu?“ ptáte se se prodavače.
„Ano,“ potvrzuje.
„Ale na internetu uvádíte cenu 110 korun,“ zmiňujete nesoulad cen.
„Tam jsou jiné ceny, když si zboží vyzvednete u nás, je tam přirážka za osobní vyzvednutí,“ obhajuje prodavač.
Takže 110 Kč stojí zboží. A za to, že navštívíte obchodníka osobně, to samé zboží si sami vezmete z regálu, odnesete ke kase, si hezky připlatíte dalších 80 korun. Tím, že šetříte obchodníkovi druhou pracovní sílu, která by zboží musela zabalit, odnést na poštu, ještě zaplatíte. Zajímavý obchodní plán.
Podotýkám, že se nejedná o žádného mega prodejce, ale o malého obchodníka z maloměsta, který těch objednávek přes internet přijme odhadem pár za měsíc, a web má asi jen proto, že je to prostě teď v módě.
„Aha, to je zajímavé,“ říkám prodavači. „Já si to teda asi objednám přes ten internet,“ dodávám.
„Dobře,“ suše na to prodavač.
Odcházím a venku se raději koukám do diáře, jaký je rok. Skutečně 2013. Obchodník právě ztratil rychlý přísun peněz. Nejde o cenu, ale o princip. Klidně bych mohl chtít věc za x tisíc.
Nyní zvažuji, zda si zboží objednám na internetu a oněch 80 CZK tak daruji dopravci. Přičemž obchodník pak nezíská ani oněch 110. Bude totiž ještě muset zaplatit mzdu někomu, kdo zboží z regálu vezme za mě, zabalí jej a předá dopravci. Možná se však poohlédnu raději jinde.
Co z toho plyne?
- Je rok 2013.
- Zákazník není obtížný hmyz, který zase otravuje na prodejně.
- Pokud denně na prodejně osobně nepředáváte stovky či tisíce objednávek z internetu, nemusíte nic vozit ze skladu, přirážka za osobní vyzvednutí nemá své opodstatnění.
- A pro jistotu ještě jednou: Zákazník není obtížný hmyz.
MaK.
